na Blog.cz

Tak si moji milí říkám, že jsem sem už nějak moc dlouho nepřidala nějaký svůj nesmyslný, psycho příběh, který jsem odevzdala učitelce.

A tak si říkám, že bych sem mohla zase pro jednou něco dát :).

Tuhle práci jsem ještě vůbec neodevzdala, ale týká se to tématu zdravé výživy, které jsme dostali na občance.

Snažila jsem se nějakým způsobem dostat do hlavy anorektičky, ačkoli u takového přežvýkavce jako jsem já rozhodně žádná taková nemoc nehrozí.

Budu ráda za názor, nebo budu spíš vlastně ráda když si tohle někdo přečte :D.

Nevím jestli je to blbý a nebo dobrý?

Každopádně pokud si došel až k tomuhle řádku, je možná nějaká šance, že si to přečteš.

Takže ti přeju hezký počtení :). (Všechno samozřejmě najdeš v celém článku ;))

Podzim je v plném proudu a vlastně se už hlemejždímy kroky blíží zima.

Dnes byl poslední den prázdnin nás školáků a pro pracující to byl jen prodloužený víkend.

Co už bylo to bez nálady a nudné, možná dobře, že už je konec.

Jdu si zvykat na to, že v pět už je tma a na vstávání v 6:20.

Myslím, že víc říkat nemusím, dnes jsem vytáhla foťák a poněvadž je táta na víkend v Česku šla jsem s ním fotit.

Tak snad se budou líbit a samozřejmě bych byla uvitržení, kdyby jste mi napsali názor :).

Tak čautě holátka, jdu zpracovávat zbytek věcí do školy :).

Jo a více fotek najdete samozřejmě v celém článku :).

A víte, co? Tohle téma mi padne jako ulité. Nikdy jsem vlastně na žádné z těchto témat, co tu byla nebyla schopna napsat kloudný článek, ale tohle se mi vskutku prvotřídně hodí. A napíšu ho i přesto, že vím že to budou opět jen brzy zapomenuté žvásty, ale pořád je to lepší než abych vám vnucovala svoje nezajímavě strávené, pomalu končící prázdniny.

Již nějaký ten pátek vím, že život není procházka růžovým sadem, ačkoli jsem dosud nezažila to nejhorší a i tak si neustále stěžuji na hlouposti, které zatěžují jakéhokoli obyčejného smrtelníka jako jsem já.

Žila jsem donedávna ve skreslené představě, vlastně až do dnes, že život by přece jen mohl být krásný.

A on i krásný být může. Věřím na osud, že je předurčeno, to co se má stát, že v někde v hloubi duše máme napsané, co nás čeká a nemine a jen ten kdo je skutečně silný a má pevnou vůli může bojovat proti osudu.

Může ho přepsat, když bude chtít a tím tvoří svoje štěstí, ale také neštěstí.

Tohle všechno jsou moje myšlenkové pochody, jedna velká splácanina a dalo by se říci, že to v podstatě nemá s tématem "Návrat do reality" nic společného, ale přeci jen i uklízečka s chemikem má nějakou spojitost.

Když píšu, píšu co mě napadne, i když to může být naprostě hloupost tak to napíšu a pociťuju potom nesmírnou úlevu avšak, když tak nad tím přemýšlím tak bych se upsala, kdybych měla napsat všechno, co se mi honí hlavou.

Je toho spoustu a něco jsou tajemství, která by měla zůstat jen a jen v mé hlavě, ačkoli je později stejně bezstarostně rozhlásím lidstvu, lidstvu tolik zkaženému, do kterého se každý člověk nevyhnutelně zařazuje.

Bohužel je to tak, každý má v sobě nějakou hnusnou vlastnost, je jen na každém z nás jestli jí dáváme na jevo, nebo jí necháme hluboko v sobě.

Malé dítě nejlépe ví, jak se krásné snít, nemá totiž většinou pořádnou šanci dostat se do reality, dětství je akorát tak čas na sny. Později už snění ztrácí význam a vůbec jakýkoliv smysl, poněvadž se vždycky najde někdo, kdo z vás udělá naprostého blbce, když mu svou tužbu svěříte, tudíž nikdo na sny v dnešní uspěchané realitě nevěří.

Je fakt, že jsem si občas i po vystudování mateřské školy sem tam něco vysnila, ale málo z toho se splnilo.

A já si začínám pomalu zvykat na tvrdou realitu.

Na to, že jednoho dne budu mít vrásky a najdu šedý vlas. Na to, že tyhle řádky, které píšu tak abych přesně uvedla, co mám v hlavě, rychle a bezmyšlenkovitě a nejspíš se spoustou chyb se stejně nikdo ani nepodívá. Na to, že nikdy nebudu tak oblíbená jako moje starší sestra a na to, že všichni jednou stejně zemřeme!

To je smutný návrat do reality. Avšak smutný jak pro koho, pro snílka nejspíš, asi, vlastně docela určitě. Ale já vám nevím, mám jednu stupidní otázku, zda-li je lepší snít nebo být připraven na život..?

Nejspíš je to třeba střídat, aby pozdější návrat do reality nebyl tak tvrdý! A proto sněte, ale i přemýšlejte s mírou ;).

Zdraví vás váš drahý Rozumprd.

Jo, jo. Léto je za dveřma :). Třídy se netrpělivostí dětí nafukují, zařizují se poslední dodělávky ve škole.

Taky se těšim, strašně moc :).

Nastává poslední týden a mě se zdá, že celý ten rok hrozitánsky rychle utekl.

Vím, jdu teprve do osmičky, jsem pořád malej prcek. Ale stejnak, už se bude rozhodovat o mém budoucím životě, půjde o všechno. Nechávám za sebou ať už méně či více úspěšnou sedmičku a začínám něco nového.

Polovinu druhého stupně už mám za sebou, uh :).

Můžu říct zcela jasně, že některé známky jsem si zlepšila a nedostat trojku z tý zaprděný matiky kterou k smrti nenávidím tak mám i vyznamenání.

Příští rok máknu a dám to. Dokážu to a né že ne :).

Sice se budu muset celý prázdniny šrotit zlomky, celý čísla a vlastně všechno co jsem tento rok v oblasti matematiky nezvládla.

Jo, moc se na to těšim :D.

A teď snad k programu mých prázdnin, mám zatím naplánováný jen jeden tábor, kamž jedu hned po vysvědčení a na přelomu července a sprna letím do Černé hory ;),

A to je všecko :).

A tak se snad zvýší moje blogařská aktivita. Protože hafo času a notebook jen pro mě ;).

Jak jen to říct? Asi co nejjednodušeji. Sestřička se mi stěhuje na rok né-li na dýl s tátou do Bruselu. Takže bude klid, nikdo nebude používat můj ručník, ani mi nebude věčně lézt do pokoje, nebude mě mořit nepořádkem, který po sobě zanechá po svém vaření.

Jo, doufám že to bude tak parádní jak si představuju :D. A taky doufám, že i vy budete mít fajnový prázdniny :).

Tenhle článek je chabý suchý a celkově plácám pátý přes devátý a tak snad se brzo dokopu po dlouhé době, která se zdá skoro až nekonečná k nějakému smysluplnému článku, až budu mít psychiku, jak říká kamarádka :D a budu psát o pláči, neštěstí a o všem co se toho týká a budu si slibovat jak se polepším ;D.

Ale při tomhle lážo plážo tempu nemám pro zatím nic takového náladu (Zaplať pán bůh).

Takže čauky mňauky ;)

Čauky mňauky :).

Nadpis již sám od sebe napovídá, že jsem navštívila Prahu.

Samozřejmě, že ne poprvé, právě naopak už asi po tisícáté.

Ovšem je jasné, že většinou jsem se tam vydávala z důvodu objevování krásy obchodních center.

Dokonce snad i všechny památky, které jsem měla možnost vidět právě v pondělí se svou třídou jsem viděla i někdy předtím.

Což ale nic nemění na tom, že jsem konečně po nějaké době fotila jako divá a nikdo mě prakticky nemohl zastihnout jinak než bez fotoaparátu přilepeném na oku.

Počasí se sice střídalo jak se mu zachtělo, jednou fučel vítr, jednou se nad námi stahovali mračna a potom bylo zase vedro jako v sauně.

Každopádně můžu s čistým svědomím říct, že to byl jeden z nejlepších výletů, které jsem kdy se třídou zažila.

Vysloveno jednoduše třemi slovy - Paráda, paráda, paráda :).

A teď už nějaké ty fotky ;).